Janek Sedlář

Narodil se se 23.2. 1987. Pochází z Lipova, horňácké dědiny a z matčiny strany ve něm kolují valašské geny. Tato horňácko-valašská kombinace zformovala jeho vztah k přírodě. Téměř 15 let bydlel ve Veselí nad Moravou. Během tohoto období vystudoval střední uměleckou školu se zaměřením na keramiku. Někde tady se ve něm probouzel vztah k fotografii, půjčoval si otcův fotoaparát a zkoušel své první snímky.

Toto životní období však bylo poněkud divoké a ukončil ho rozhodnutím razantně změnit svůj životní styl. Po této změně ucítil potřebu chodit více do přírody. Začal o víkendech pravidelně vyrážet do Bílých Karpat, které ho přitahují dodnes a vzniká zde většina jeho prací. Často chodí sám, pomáhá mu to lépe se propojit s krajinou. Nabalí si batoh na 2-3 dny a putuje, při tom fotí. Důležitou součástí jeho celkového procesu je chůze. Úžasný nástroj pro vyčištění mysli a zbavení se nepotřebných myšlenek. Díky ní vzniká potřebný prostor pro imaginaci a kreativitu. Při dlouhém putování je Člověk těžší v nohách a lehčí na mysli. Osvěží to ducha a obnoví životní energii. Pobyt v přírodě je sám o sobě léčivý, a tak když potřebuje najít na něco odpověď a nebo prostě jen Být, bere batoh a vyráží. Díky opravdu častým návratům do lesů a hor je svědkem nádherných a neopakovatelných momentů. Je úžasné procházet se brzo ráno mlžnou lesní krajinou, nikde ani živáčka, či stát na vrcholu hory při východu slunce, když se dole ještě spí. V těchto okamžicích si naplne uvědomuje krásu našeho života.

Tyto jedinečné zkušenosti se však slovy předat nedají, člověk tam prostě potřebuje být přítomen a naplno prožívat daný okamžik všemi smysly. Tuto možnost divák sledující fotografii nemá. Tento smyslový deficit se snaží obejít zprostředkováním emocí a pocitů, které měl na daném místě. Aby toho docílil, používá v postprodukci svobodně a intuitivně barvy, které mnohdy nesouvisí s realitou. Doporučuje proto při sledování své práce vypnout mozek a dívat se spíše srdcem.